Soucasti studia na TCM Institutu je kazdorocne na jare zaverecna staz v Cine. Rozhodnuti o tom ji absolvovat padlo v mem pripade velmi rychle. Ke konci ctyrleteho studia to byla tresnicka na dortu, kterou jsem si ja ani spousta mych kolegu rozhodne nechtela nechat ujit. Navic jaky by to byl terapeut cinske mediciny, kdyby alespon jednou za zivot nenakouknul cinskym lekarskym mistrum pod poklicku.
Nase letosni
staz zacala nejdrive trochu turisticky. V Pekingu, kam jsme prileteli z Moskvy,
jsme meli moznost prohlednout si mistni
pametihodnosti jako Chram nebes,
Zakazane mesto a samozrejme take se projit
po slavne cinske zdi. Soucasne jsme zacali vnimat atmosferu a kulturu
zeme, ktera je od stredoevropske reality velmi vzdalena. Neobvykla monstroznost
palacu, namesti a veskere mistni architektury nas prekvapovala na kazdem kroku.
Cina je obrovska zeme a na svou velikost je patricne hrda. Zduraznuje ji
kdekoliv je to mozne. Nouze nebyla o nejdelsi mosty, nejvetsi reky, nejvetsi
namesti, nejdelsi zed nebo nejvetsi sochu bronzoveho Budhy. Pocit malosti a
bezvyznamnosti jedince v kontrastu s
nekonecnym davem mistnich bylo neco na co bylo potreba si privyknout. Pro
mistni, kteri nejsou zvykli vidat zapadni turisty jsme byli jako skupina
“bilych tvari”obvykle exotickou atrakci. Spolecne foceni pak bylo skoro na
dennim poradku.
Po
ochutnani vyhlasene Pekingske kachny na posledni veceri a rannim cviceni s mistrem Cchi- kungu jsme se
z Pekingu presunuli jizneji do Nan Jingu. Zde jsme v mistni universitni nemocnici
travili 3 tydny nasi praxe. Meli jsme moznost navstivit oddeleni – interny,
gynekologie,vseobecneho lekarstvi, pediatrie, kozni, revmatologie, akupunktury
i tuina masazi. Dopoledni praxe na oddelenich se stridala s odpolednimi
prednaskami mistnich universitnich profesoru, kteri diky sve dlouholete praxi
maji zkusenosti s vyucovanim nejen v Cine, ale i v ramci Evropy. Krome
nasavani novych vedomosti byl pro nas zrejme nejdulezitejsi poznatek ze staze
ten, ze 4 roky naseho studia splnily
svuj ucel tedy, ze cinska medicina se v Cine praktikuje tak jak jsme ji studovali na TCM Institutu
v Praze.
Jednou z
lokalnich zajimavosti pro nas byla navsteva mistni bylinkarny, kde najit YAO (v
cinstine se pro vyraz bylina pouziva slovo YAO, protoze se krome tradicnich
bylin casto vyuzivaji zivocisne produkty, musle apod.) v podobe stira, stonozky, susenych paruzku
jelena nebylo nicim neobvyklym. Na rozdil od CR, kde se bohuzel tyto zivocisne produkty predepisuji v
minimalni mire, protoze jejich dovoz podleha prisnym pravidlum.
Pro
pacienty je v Cine ve srovnani s CR idealni situace v tom, ze lecebna pece TCM
je hrazena z pojisteni. Pacienti zde maji moznost vyberu mezi zapadni a
tradicni lecbou. A napriklad v pripade akupunktury dodrzuji standardne 10 po
sobe jdoucich navstev, aby byl dosazen maximalni lecebny efekt teto metody.
Kombinace akupunktury s moxou a tuina masazi je zde samozrejmosti. Dochazi tak
k maximalizaci ucinku akupunktury, protoze
jehla bez moxy je jen polovicni uspech jak nam na prednasce vysvetlil pan doktor Tao, ktery je povazovan za specialistu
na moxovaci techniky.
V
nemocnicich byla videt uzka spoluprace zapadni medicny s tradicni cinskou, coz
je dle meho nazoru idealni stav, jak spojit jedinecne benefity obou medicin ve
prospech pacientova zdravi. Napriklad lecba bolesti zad, ramene, krcni
patere, ochrnuti po mozkove prihode,
pareza nervus facialis byly diagnozy, ktere byly leceny akupunkturou s velkymi
uspechy.
Nejneobvyklejsi
byl pro nas fakt naproste ztraty soukromi pacientu. V ordinaci lekare se krome
nekolika mediku a pacienta totiz obvykle vyskytovalo jeste dalsi mnostvi osob at
uz rodinnych prislusniku nebo dalsich pacientu. Zvykem bylo vytvorit cekarnu
primo v ordianci lekare a sledovat tak postup lecby, jeho doporuceni apod.
Takto to probihalo napriklad na oddeleni gynekologie, kde velkou cast tvorily
pacientky s problemem neplodnosti , chybejici menstruace ci pouze s pozadavkem
na harmonizaci konstituce.
Nezanedbatelnou
soucasti pobytu byla cinska kuchyne, ktera se pro nas stala na temer mesic
necim co jsme si kazdodenne uzivali. Po ranu snidat ryzovou kasi - Congee, sedet s kolegy u kulateho stolu jist
hulkami a vzajemne ochutnavat vsechny mozne
mistni speciality samozrejme s ryzi jako nejcastejsi variantou prilohy,
to vse prokladat spoustou varene
zeleniny se stalo brzo velmi prijemnym zvykem. Po celou dobu pobytu jsme mohli
zapomenout na pecivo a kavu bez kterych si mnozi neumime beznou snidani vubec
predstavit. Jidlo na ulici nebo v malinkych lokalnich restauracich chutnalo
vyborne a kazdy si vybral podle sve chuti a penezenky. Ac se to zpocatku
nezdalo, zpusob stravovani v Cine nam nakonec velmi vyhovoval, neumyslne jsme tak
absolvovali jarni detoxikacni program. Po
navratu jsme meli par tydnu problem zvyknout si na domaci stravu a prestat snit
o dobrotach ze secuanskeho kotliku nebo vybornych vientamskych polevkach.